Všechno marný zdá se mi, když létám při zemi,
když není nikoho, kdo křídla by mi dal,
není nikdo, kdo do náruče by mě vzal.
Tak jak ten vrabec při zemi sbírám drobky co zamilovaní mi házejí.
Klamné ty drobky bývají, má křídla po nich těžknou a bolestně se svírají.
S každým soustem je mi více zle, s každým soustem let vzhůru se mi vzdaluje.
Nemám ale odvahu přestat je zobat, nemám odvahu s bolavými křídly zkusit létat.
Mám strach, že zobat budu dokud házejí, že marně budu čekat při zemi...na svůj drobek nadějí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)