Druhý břeh - Oldřich Janota

Chvíli chutnáš chlebem, chvíli trávou
polních cest
chvíli jasná ohněm, chvíli sněhem,
jsi můj druhý břeh.
Celé dlouhé roky jako spící motýl
na výkladních sklech,
v patrech cizích domů slýchávám tvé kroky
ve větru tvůj dech.
Jsi můj druhý břeh,
můj druhý břeh.
Jako hvězdář s rukou v soukolí
cítí v zádech žlutý měsíc stát,
když odcházíš jsem jako mrzák bez holí,
ale pak se cítím snáz.
Rozdáváš se setměním,
trháš peří o hedvábnou klec.
Oplácím tě za zranění zraněním
a pak říkám tak si leť.
Jsi můj druhý břeh,
můj druhý břeh.
Běžíš prázdnou ulicí,
čtverec světla na prostřený stůl.
Hledáš cestu za konečnou stanicí,
v duchu volám stůj.
A jako opilý muž na rohu,
který byl náhle zasažený bleskem,
jsme poznáním podobni zralým plodům,
ale nakaženi steskem
Jsi můj druhý břeh,
můj druhý břeh.