Fialky

Podél lesa fialky v trávě kvetou,
jejich překrásná vůně mně potěší.
Každé ráno kráčíme svoji cestou,
čekám snad, že fialky něco vyřeší?

Natrhám si fialek malou kytičku,
na kraji lesa usednu ve stínu stromů,
do kraje zahledím se jen chviličku,
tu vzpomínku, chci si vzíti domů.

Je krásné a sladké tebe si přivolat,
prožívat s tebou znovu ty čarovné chvíle.
Bych tu nebyla sama, ozvěnu si zavolat,
dobře vím, že štěstí spočívá v lásky síle.

Každý rok se vracím na ta místa,
fialky stále kvetou, ty mne nezklamou.
Jen co dál bude, tím si nejsem jistá,
čekám snad, až vzpomínky v zapomnění odvanou?

Jen čekej, jako by ozvěna volala,
já ale vím, že vzpomínky nikdy neodletí.
Snad i nejtěžší překážku bych zdolala,
tak veliká láska k nám už nikdy nezaletí.

V životě jen jedna taková bývá,
když odejde, jen vzpomínky se vrací.
Člověk pak na krajíčku slzy mívá,
koho kdysi tolik miloval, najednou navždy ztrácí.