Mezi nebem a zemí venku ztracený
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Struny ve větru - Josef Hora
Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je po...
Třmeny - Jan Skácel
V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene ...
Když urodí se švestky
Léto brzy do podzimu přehoupne se, ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka. Úroda...
Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je po...
Třmeny - Jan Skácel
V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene ...
Když urodí se švestky
Léto brzy do podzimu přehoupne se, ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka. Úroda...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva