Hádání z vody - Vladimír Vokolek
Mezi nebem a zemí venku ztracený
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
PeopleSTAR (1 hodnocení)