Mezi nebem a zemí venku ztracený
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
zaklínám se zájmeny já, můj
– jako bych vodě kázal: Stůj! –
a uplynulý ohlížím se po někom,
koho mínila řeka, vítr, strom,
spadalé listí, odvanutá oblaka.
Mezi čtyřmi stěnami doma sevřený
zaklínám do básně život svůj
– jako bych ohni kázal: Nespaluj! –
a každou chvíli ohlížím se ke dveřím,
kdo přijít má a čeká, až mu uvěřím,
a když vyjdu na zápraží, obejme mě tma.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Úsměv - Jana Polcarová
Až potkáš človíčka se smutkem na tváři obdaruj ho úsměvem..... Možná se podiví, ...
NEBE JE PLNÉ HVĚZD - Jana Polcarová
Tmavá je obloha světýlka září bludičky z dálek svítících planet veliké oči a ra...
SLOVA - Petra Kadlčíková
Kolik jich jen za den vyslovíme, jen tak, jakoby nic do větru, aniž o tom přemýš...
Až potkáš človíčka se smutkem na tváři obdaruj ho úsměvem..... Možná se podiví, ...
NEBE JE PLNÉ HVĚZD - Jana Polcarová
Tmavá je obloha světýlka září bludičky z dálek svítících planet veliké oči a ra...
SLOVA - Petra Kadlčíková
Kolik jich jen za den vyslovíme, jen tak, jakoby nic do větru, aniž o tom přemýš...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva