Harmonie citů

Jak něžné jsou stupnice klavíru, dokáží okouzlit všechny mé smysly
je to můj oblek šitý na míru, je to oheň co vznikl z malinké jiskry.
Je to příběh co vzniká konečky prstů, je to celý můj svět
tak jako z pouhé hromady listů, vykvétá ten nádherný květ.

Zkus si někdy přivonět, nechej se omámit svými touhami
nechej se tím proudem unášet, je to vodopád co hýří barvami.
Jsou to kapky deště, dokáží proniknout do tvých snů
najednou nic není těžké, najednou se dotýkám tvých rtů.

Moje duše je plná citů, je plná špatných i krásných vzpomínek
je plná voňavých květů, její noty umím zahrát nazpaměť.

Jsi voda i vítr, jsi oheň co vznikl
jsi láska i víra, jsi moje vnitřní síla.
Jsi radost i smutek, jsi vpomínka bez výčitek
jsi vše co jsem si přál, jsi ten nejúžasnější dar.