Hry na cudnost

Sníh vzduchem do ztracena padá,
podobně jako ty nebo já.
Tak dnes tě ještě nemít ráda?
Svět si z nás už nic nedělá.
Rozhrnu tvoje hnědé vlasy.
Proč být před jarem dospělá?
Na světě je nevkusně moc krásy.
Příroda horká, rudá, setmělá.
Naše hry na cudnost jsou jak stvoly trávy.
Našim duším se tabule prostřela.
Až odkryji růžek, zazní kontrabasy,
budeš již nahý docela.
Země se chvěje. Jako tušila by asi,
co s námi dnešní soumrak udělá.
Vločky se snáší, tají na tisíci prazích,
ve vzduchu se vznáší peří anděla.
Naše hry na cudnost jsou jak stohy trávy.
Zbylo z nich jen trochu popela.
Tvá blízkost dává spáti strachu
a naše láska dneškem zmoudřela...