Je třeba všemu smilování,
co malé, ustrašené, prosí.
Co lidské je, co bolest nosí.
Co vyčísti lze v bílé skráni.
Jsou plny světla tvoje řasy,
s moudrostí zápasících hříchů.
A z tvého bouřlivého smíchu,
já vím, jak hořce plakala jsi.
co malé, ustrašené, prosí.
Co lidské je, co bolest nosí.
Co vyčísti lze v bílé skráni.
Jsou plny světla tvoje řasy,
s moudrostí zápasících hříchů.
A z tvého bouřlivého smíchu,
já vím, jak hořce plakala jsi.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
NEVELIKÁ CESTA - Cabinet satyrique /1660/
Vyjela paní do přírody, vyjela s milým v kočáře a on už v městě chystal svody, b...
BEZ SLOVA STOUPÁM SÁM - LI JŮ
Bez slova stoupám sám k západní komnatě. Srp luny nebem jde. Pár čnících platanů...
ÚZKOST - Josef Jelen
Poslouchám ticho pokoje a je mi do zbláznění Bojím se zeptat kdo to je kdo čeká ...
Vyjela paní do přírody, vyjela s milým v kočáře a on už v městě chystal svody, b...
BEZ SLOVA STOUPÁM SÁM - LI JŮ
Bez slova stoupám sám k západní komnatě. Srp luny nebem jde. Pár čnících platanů...
ÚZKOST - Josef Jelen
Poslouchám ticho pokoje a je mi do zbláznění Bojím se zeptat kdo to je kdo čeká ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva