Jed

Loučím se s tebou,
jako s každou jinou ženou,
která ráno z postele odchází,
a svou dústojnost mezi dveřmi nachází.

Však s postupem času,
vím že mi něco schází,
něco, co skrývalo se v tvém hlasu,
a z čeho mne teď mrazí.

Něco, co mi čím dál více chybí,
bez čeho se jen těžce žije,
a většina lidí to ani nevidí,
a přesto bez toho přežije...

Ale pro mne je to k nevydržení,
být bez tebe, bez tvého souznění,
čekat každý den na vysvobození,
od tvých nádherných očí,
které mě ve snu stále mučí..

Vzpomínám toho dne,co jsem tě sved,
Bylo to zde, podala jsi mi jed,
který teď koluje mým bezvládným tělem, mou ideou,
a už navždy musím být se svým andělem, s tebou....