Cestoval jsi vlastní tváří po mém nahém těle.
Černá tma, v níž tvé oči září, nepůsobí vůbec směle.
Mám tendence si dravě brát, co mi v tuto chvíli patří.
všechny tvé kouty pečlivě osahat.
Mám pocit, že vydám v tuto chvíli za tři.
Jenže když tvé tělo bylo v mém,
na oplátku ti mé poslalo své srdce.
Odcházím v pocitu velmi zmateném.
Tak nějak cítím, že se mi pryč nechce.
Prý se opět spojíš rád, však vždy a pouze tělesně.
Svou tíhu mysli nedám znát.
Tělo se vznáší, duše si posteskne...
Černá tma, v níž tvé oči září, nepůsobí vůbec směle.
Mám tendence si dravě brát, co mi v tuto chvíli patří.
všechny tvé kouty pečlivě osahat.
Mám pocit, že vydám v tuto chvíli za tři.
Jenže když tvé tělo bylo v mém,
na oplátku ti mé poslalo své srdce.
Odcházím v pocitu velmi zmateném.
Tak nějak cítím, že se mi pryč nechce.
Prý se opět spojíš rád, však vždy a pouze tělesně.
Svou tíhu mysli nedám znát.
Tělo se vznáší, duše si posteskne...
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva