S karavanou mraků světem plout,
jak Kryl mi v písni radíval,
zbavený zášti, lží a pout,
v čisté lásce bolest nevnímal.
Kdo ještě věří na zázraky,
jež hledá marně zoufalý,
světem proletí jako mraky,
než znaven spadne ze skály.
Tam voda se žene přes kamení
do tůně, kde hledáš rybku zlatou,
zoufalý z toho, že tam není,
ač prošel jsi už zemí pátou.
Když pak pod jabloní sedíš v samotě,
trávou se mihne jen babočky let,
vyskládané hrníčky na plotě,
ach Bože jakýs to stvořil svět!
PeopleSTAR (1 hodnocení)