Kdesi v dáli, doznívá zvon
a já vzpomínám na krásné chvíle,
nejedna slzička ukápla proň,
do rána vykvetly - sněženky bílé.
Jsou jako první pozdrav jara
a s nimi i láska přichází,
s jarem se necítím nikdy stará,
láska mě stále, životem provází.
Proto je krásné vzpomínat,
na to, co se nikdy nevrátí,
nemám ti vůbec co zazlívat,
má láska k tobě, nikdy se neztratí.
I ten zvon tenkrát zněl,
když měli jsme první schůzku,
jen políbit na tvář, jsi mě směl,
byl jsi nesmělý a obdivoval, moji blůzku.
Po tolika létech, krásné se to zdá,
vzpomínky mně nikdo nevezme,
tenkrát jsme byli na lásku dva,
kdo po nás, štafetu převezme?
PeopleSTAR (10 hodnocení)