KDYBYS BYLA Z MRAMORU - S.K. Neumann
Kdybys byla z mramoru,
díval bych se nahoru,
a ty bys mě, moje milá,
úsměvem svým ozářila:
k štěstí by to stačilo,
zbytek dnů mi zlatilo,
snění mé jak plachta bílá
po mořích by tančilo.
Kdybys byla socha jen,
pokojný by byl můj den,
za mnou bys jak múza nová
šeptala mi dobrá slova,
v ulitě bych žil a snil,
na ničemy kolem plil
a tvá ňadra mramorová
před spaním bych políbil.
PeopleSTAR (1 hodnocení)