Když zvony kostela zvoní
a tma se do pokoje vkrádá,
chci říci, že žiji jenom pro ni,
v duši člověk tužby spřádá.
Když se na mě usměješ,
potom je krásný celý den,
večer je tu než se naděješ
a pak na scénu, přichází sen.
Když ode mě odcházíš,
trochu mě zaplaví smutek,
vzpomínkami se pomalu procházíš,
štíhlá jsi a ohebná - jako proutek.
Když se mnou večer uléháš,
jsem prostě štěstím bez sebe,
že tě potěším, na mě spoléháš
a já zase odměnu - čekám od tebe.
PeopleSTAR (6 hodnocení)