Seděl na lavičce u řeky,
ruce měl složené v klín.
Byl již stařec křehký,
za ním stál jeho života stín.
Knír a vlasy dávno bílé,
umírající šarm duši ještě má.
Komu by stárnout bylo milé,
ženy sváděl uhrančivýma očima.
Co se to však ale stalo,
že tu sedí smutně sám.
Lásky žen neměl nikdy málo,
neuměl ji dávat sám vám.
Když šla láska do finále,
nová zas čekala naň.
Bývalé dal opět vale,
život samotou vybírá daň.
ruce měl složené v klín.
Byl již stařec křehký,
za ním stál jeho života stín.
Knír a vlasy dávno bílé,
umírající šarm duši ještě má.
Komu by stárnout bylo milé,
ženy sváděl uhrančivýma očima.
Co se to však ale stalo,
že tu sedí smutně sám.
Lásky žen neměl nikdy málo,
neuměl ji dávat sám vám.
Když šla láska do finále,
nová zas čekala naň.
Bývalé dal opět vale,
život samotou vybírá daň.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Zamilovaný opičák - Ondřej Grebík
Bloumal jsem si kolem řeky přišel za mnou opičák zeptal se mě nečekaně zda bych ...
Co pohladí nám duši- Jana Polcarová
Tak málo, co pohladí nám duši Ranní svítání a milý úsměv na tváři Pohlazení po v...
Jako kočka na sluníčku - Petronila Ševčíková
Protahuji se slastně, jako kočka na sluníčku... touha dívá se tvýma očima... mé ...
Bloumal jsem si kolem řeky přišel za mnou opičák zeptal se mě nečekaně zda bych ...
Co pohladí nám duši- Jana Polcarová
Tak málo, co pohladí nám duši Ranní svítání a milý úsměv na tváři Pohlazení po v...
Jako kočka na sluníčku - Petronila Ševčíková
Protahuji se slastně, jako kočka na sluníčku... touha dívá se tvýma očima... mé ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva