Seděl na lavičce u řeky,
ruce měl složené v klín.
Byl již stařec křehký,
za ním stál jeho života stín.
Knír a vlasy dávno bílé,
umírající šarm duši ještě má.
Komu by stárnout bylo milé,
ženy sváděl uhrančivýma očima.
Co se to však ale stalo,
že tu sedí smutně sám.
Lásky žen neměl nikdy málo,
neuměl ji dávat sám vám.
Když šla láska do finále,
nová zas čekala naň.
Bývalé dal opět vale,
život samotou vybírá daň.
ruce měl složené v klín.
Byl již stařec křehký,
za ním stál jeho života stín.
Knír a vlasy dávno bílé,
umírající šarm duši ještě má.
Komu by stárnout bylo milé,
ženy sváděl uhrančivýma očima.
Co se to však ale stalo,
že tu sedí smutně sám.
Lásky žen neměl nikdy málo,
neuměl ji dávat sám vám.
Když šla láska do finále,
nová zas čekala naň.
Bývalé dal opět vale,
život samotou vybírá daň.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Řeka života - Ivana Knetlová
Život plyne jako řeka, přes kameny dne tu stéká, dává napít, zvedá silou, v ruce...
Moja Líza - Ondřej Grebík
Napadlo mě zčistajasna že se dám do malování zvěčním naši novou kozu nikdo mi v ...
Vítr - Martina Daňková
Lehla jsem si do trávy, konečně po létě zelené a né tak vypálené, suše zbarvené...
Život plyne jako řeka, přes kameny dne tu stéká, dává napít, zvedá silou, v ruce...
Moja Líza - Ondřej Grebík
Napadlo mě zčistajasna že se dám do malování zvěčním naši novou kozu nikdo mi v ...
Vítr - Martina Daňková
Lehla jsem si do trávy, konečně po létě zelené a né tak vypálené, suše zbarvené...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva