Seděl na lavičce u řeky,
ruce měl složené v klín.
Byl již stařec křehký,
za ním stál jeho života stín.
Knír a vlasy dávno bílé,
umírající šarm duši ještě má.
Komu by stárnout bylo milé,
ženy sváděl uhrančivýma očima.
Co se to však ale stalo,
že tu sedí smutně sám.
Lásky žen neměl nikdy málo,
neuměl ji dávat sám vám.
Když šla láska do finále,
nová zas čekala naň.
Bývalé dal opět vale,
život samotou vybírá daň.
ruce měl složené v klín.
Byl již stařec křehký,
za ním stál jeho života stín.
Knír a vlasy dávno bílé,
umírající šarm duši ještě má.
Komu by stárnout bylo milé,
ženy sváděl uhrančivýma očima.
Co se to však ale stalo,
že tu sedí smutně sám.
Lásky žen neměl nikdy málo,
neuměl ji dávat sám vám.
Když šla láska do finále,
nová zas čekala naň.
Bývalé dal opět vale,
život samotou vybírá daň.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Až opadá listí
Sedlák s mladou ženou žije, v hospodě však stále pije. Louky a pole vyprahlé a z...
Černé zlato od čerta
Vlétla k nám oknem vločka sněhu, přistála na vánočním kaktusu. Snad chtěla květů...
Adventní báseň - Lukáš Pavlásek
Je neděle třetího prosince prvního adventu čas u svařáku zahlédneš abstinenta i ...
Sedlák s mladou ženou žije, v hospodě však stále pije. Louky a pole vyprahlé a z...
Černé zlato od čerta
Vlétla k nám oknem vločka sněhu, přistála na vánočním kaktusu. Snad chtěla květů...
Adventní báseň - Lukáš Pavlásek
Je neděle třetího prosince prvního adventu čas u svařáku zahlédneš abstinenta i ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva