Konec začátkem

Tvá jemná kůže,
jak křídlo motýlí,
květ sakury, však stopy násilí
snad kůra akátu neb růže trny,
což Tvému tělu krásné srny,
ublížit něčí mysl zmůže?

Jsi dcera Diova,
přesto tělo Tvé těžké jak z olova.
Tvé bosé nohy, vzývám bohy,
aby kapky rosy ranní
vložili do mých dlaní.
Tu vodu živou skapat
nechám na Tvé prsy,
své prsty vnoř v mé vlasy.
Probuď se, nestuď mne,
hřej, otevři oči a mou lásku si přej.

Jak Ti mohl ublížit,
Tvé tělo, duši ponížit.
Proč k své rozkoši rozhodnuv se
Tě donutit, vždyť každý muž
má před ženou od zlého opustit.
Přec žena je vrchol krásy,
lehká pěna, neděje vší spásy.
Jsi dítě přírody,
postrádáš neduhy.

Procházíš se lánem máků vlčích,
své hlavy k zemi kají,
jinak láska v Tvých očích,
jejich květy žárem spálí.
Na Tvé tváři měsíční svit,
Tvé srdce již má klid.

Chci držet Tvou krásu za ruku,
chci cítit Tvé teplo po boku.
Však není teplo, neb jen zima,
tiše syčí "I tvá to vina."
Na modrých rtech již krev zaschla,
ta bestie Tvůj plamínek zhasla.

Ještě chvíli a budeme spolu,
čas se chýlí, sedět u jednoho stolu.
Mé tělo odevzdá svou krev,
padnuv k zemi...mrtev...
Toužím po Tvém polibku,
až dáš život děťátku,
udělám mu kolíbku.

Už cítím Tvůj dotek,
ztrácím svůj dech,
už nejsi jen v mých snech,
ze snu stal se skutek.
Držíš mé tělo,
rozkoš o které mé srdce pělo,
cítím Tvé teplo,
vnímám Tvůj tep,
líbám Tvůj ret,
vlasy Tvé voní,
Bože jdu si pro ní!

Tvá postava štíhlá jak palma,
Tvá ňadra jejími plody,
plna mléka, co v pramíncích stéká.
Tys život dala,
proč ta bestie vám ho vzala.

"Už netrap se můj muži,
táhni po mém těle vonnou růži,
slíbej zbytek mé bolesti,
buď šťasten, že v mé duši,
jsi tu svou mohl nalézti."