Láska a černé zlato

Hluboko pod zemí vyrubané štoly,
pod krajinou táhnou se uhelné doly.
Parta kamarádů horníků fárá dolů věží,
den co den z hlubin černé zlato těží.

Fárají často i noční směny,
doma je čekají děti a ženy.
Miláčku, šeptá mu žena něžně do ucha,
dnes nefárej, děsí mě sen, divná předtucha.

Vždyť víš, nebudu s kamarády u piva,
tohle má práce, naše jediná obživa.
Horníkům uběhlo sotva půl směny,
z baní se ozývá rachot a krajem chvění.

Předtucha plní se, štěstí tak po málu,
na dole došlo k velkému závalu.
Za život platí se drahá daň, krutá taxa,
zbývá jen věřit, zůstala ze vzduchu kapsa.

Pod plachtou muži, bědují ženy a matky,
zlý osud však nikdy nelze vzít zpátky.
Jen jedné ženě pod slzou úsměv září,
hladí svého muže po černé tváři.
Snad jeho stav nebude vážný,
tentokrát nad ním bděl anděl strážný.