Růže, co odkvétá
Lehce hlavu kloní
Má duše prokletá
Tiše slzy roní
Růže, co odkvétá
Neztrácí svůj nach
Láska nám odlétá
Přiblížil se strach
To nejsou slzy
Jen rosa stéká po ní
Ještě ne, ještě je brzy
Ještě stále voní...
Ve váze vadnou květiny
Chladný pramen tmy vysychá
Tvoje tvář uprostřed krajiny
Je rosou zasklená do ticha
Lehce hlavu kloní
Má duše prokletá
Tiše slzy roní
Růže, co odkvétá
Neztrácí svůj nach
Láska nám odlétá
Přiblížil se strach
To nejsou slzy
Jen rosa stéká po ní
Ještě ne, ještě je brzy
Ještě stále voní...
Ve váze vadnou květiny
Chladný pramen tmy vysychá
Tvoje tvář uprostřed krajiny
Je rosou zasklená do ticha
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva