Je mi velice líto,
když tak někdy vzpomínám,
že láska je jako síto
a nevyhne se ani lavinám.
Nedávno tu ještě byla,
po ní zbyl jen prázdný dům,
jakoby ji voda smyla,
občas slyším, ještě její šum.
Roztříštila se na tisíc střípků,
těžko ji sama dám dohromady,
to bych musela mít spoustu skřítků,
teď smutna, procházím se vinohrady.
Víno zraje, láska chátrá,
co platné, že sluníčko hřeje,
člověk po příčině, marně pátrá,
by znovu se rozhořela, jen si přeje.
Lásko, dozraj jako to víno,
bych mohla se z plodů těšit,
zas do očí, se podívat jí přímo,
proč stále mám, její útěky řešit?
PeopleSTAR (6 hodnocení)