Chtěla bych si lásku chytit,
co přilétá na malém, bílém obláčku,
něhu, radost, pohlazení cítit
a svěřovat se jenom tobě, miláčku.
A zatím si láska lítá kdesi v povětří,
když už si myslím, že ji mám,
snad se mě bojí, ihned zavětří
a člověk je tady stále sám.
Až snad jednoho krásného dne,
sama z bílého obláčku spadne,
pak určitě zcela, pohltí mne
a do mého života, bez klepání vpadne.
Láska se nemusí ptát, zda smí vstoupit,
to je host, který je vždycky vítán,
bez ní můžeš, jen v životě bloudit,
starostmi, strachem a bolestí zmítán.
Tak pojď lásko, pojď jen dál,
jen se nestyď a klidně vejdi,
to na zem tebe, větřík svál,
proč v lásce štěstí, mají jenom šmejdi!
PeopleSTAR (8 hodnocení)