Láska

Je to něco co objeví se nečekaně.
Je to něco co tě zasáhne.
Je to něco co tě zmátne hravě,
něco co tě ze splínů vytáhne.
Cit,který se rodí tak rychle jako může zkončit.
Cit, který je tak krásný jako může být nešťastný.
Je to touha, s kterou se nechceme loučit.
je to touha, kterou zvládají jen stateční.
Je to vzrušivý chtíč, kterého nemáme nikdy dost.
Je to tak silné, že pálíme za sebou most.
Když to místo u nás v těle navštívá host,
můžeme se ho bát, můžeme se mu dát.
Nesmíme si tam uvnitř sebe ale lhát.
Pak je to něco, jako kdyby v nás vybuchla bomba.
Rozlije se nám po tělě rozkoš, uspokojení je to honba.
Honba chtějíc ještě víc, vždy toho chceme víc....
Může se nám stát, že nám pak nezbyde nic.
Nic se nám rozlije po těle, chodíme bez těla po světě.
Nemáme na nic chuť na nic náladu,
jsem jako jedovatá rtuť, jsme jako velbloud bez hrbu.
Cítíme se sami, opuštění, zranění čekáme z nebe znamení.
Cítíme se k ničemu, nepotřební, nepřitažlivý, tak zničení a šedivý.
Je to pocit prázdnoty, pocit, že v nás něco praská.
Tomu citu, pocitu říkáme my lidi láska.