Zda budeš vzpomínat, jak cizokrajný list se v nocích rýsoval na naší okenici? zda rozpomenu se, jak nedotčeně čist se blankyt probouzel a celoval tě spící?
Pojď ještě podvečer se projít na zahradu, kde světlo zeleni spí v šeru hlubokém a větve topolů kde v neproniklou řadu se hustě srážejí, jak hučí scirokkem.
Zda budem vzpomínat, jak medem voněl strom, byl všecek bělostný a bzučely v něm včely? Je tolik našeho zde v cizím světě tom, a znovu na sebe též my se rozpomněli.