M R A Z Í K

Za chvíli děda Mrazík přijde,
co ho tolik zdrželo, to nevím.
Měsíc jak melounek vyjde,
krásu zimy snad zase objevím.

Ale na jak dlouhou návštěvu přišel,
to ani zatím říci nechce nám,
snad z dáli naše přání slyšel,
proto na chvilku, zavítal zas k nám.

Jen nám ještě schází bílá peřina,
snad vůbec tam nahoře neuklízí,
vždyť k tomu, stačila by vteřina,
tak si pustíme - Mrazíka v televizi.

Lesy, louky, pole čekají na nadílku
i Ježíšek jaksi na ně zapomněl,
my večer odestelem postýlku,
to mrazík nám pokoj provoněl.

Provoněl jej čerstvým vzduchem,
my jej ochutíme naší láskou,
my jsme stále mladí duchem,
nač se trápit, nad nějakou vráskou!

Děkujem ti dědečku Mrazíčku,
že sis také vzpomněl na nás,
krásně voní káva v hrníčku,
přece jenom trochu, rád nás máš.