Spadla mi pro radost z nebe,
jedna malá, krásná hvězdička.
Snad mi chtěla poslat i tebe,
na vlnkách, kolébá se lodička.
Čas plyne jak v řece voda
a já dodnes pochopit nemohu.
Těch promarněných let je škoda,
na to, abych prosila - se nezmohu.
A tak světem sama kráčím,
potkávám tolik šťastných lidí.
Provinění stále s sebou vláčím,
věřím, že ten nahoře, to dobře vidí.
Za co, tolik trpět mám,
proč on mi trochu nepomůže!
Nejhorší je, když zůstane člověk sám,
stýskáním ale samotu nepřemůže.
Moc ti děkuji za radost,
kterou jsi mně přinesla,
prosím sejmi ze mně i starost
a vrať zpět, co voda odnesla.
PeopleSTAR (26 hodnocení)