Ke mně z pohádky přišel skřítek,
usmál se a popřál dobrý den.
V malé ručce držel kvítek
a já nevěřila, že to není sen.
Přinesl mi radost a smích,
ale poprosil, abych je rozdala,
za okny poletoval běloučký sníh,
já potichu do ouška - přání mu šeptala.
Dávno nevěřím na pohádky,
ale teď se s ním do jedné vrátím,
budu hledět dopředu a ne zpátky,
v tom štěstí se jaksi ztratím.
Děkuji ti moc - skřítku zlatý,
zase jsem smysl života našla,
už vím, že žádný člověk není svatý,
ale dočtu pohádku, když jsem jí číst začla.
Až dočtu do konce, knihu odložím
a ty se vrátíš do pohádky zpět,
já sladce hlavu na polštář položím
a budu počítat, kolik je na nebi hvězd.
PeopleSTAR (5 hodnocení)