Maškarní ples

Hudba hraje, do sálu masky se hrnou,
přichází princ, vodník i umouněný čert.
Najednou udivením všichni strnou,
v pohádku parket promění se hned.

Ve víru tance snadno zapomenu na celý svět,
tajemná maska tvoji tvář skrývá,
vlasy mé zdobí pouze jediný velký květ,
odejdeš a zapomeneš - tak to přece bývá.

Tak ráda bych poznala pravou tvoji tvář,
zdá se mi, že s tebou bych chtěla život prožít.
Cítím, že z tvého nitra vystupuje zář,
jen zklamání, toho bych nechtěla se dožít.

Hned jak jsi mne o tanec požádal,
cítila jsem po celém těle slabé chvění,
bylo nám spolu dobře, ani polibek jsi nežádal,
snad o půlnoci se ale všechno změní.

Všude plno veselí a čas tak rychle pádí,
má touha poznat tebe je příliš silná
a někdy i k pořádným hloupostem svádí.
Bojím se, by představa o tobě nakonec nebyla mylná.

Až půlnoc přijde, nemohu se dočkat,
kdy z tváře spadne maska a budeš tady stát.
Snad mohla jsem přece ještě chvilku počkat,
jen se bojím, že klidně nemohla bych spát.

Ty vyznáváš mi lásku a já nevím,
zda chci ji tobě opravdu oplatit,
čekám jen, co nakonec se dozvím,
nechci za to vysokou daň zaplatit.

Půlnoc odbíjí a ztrácíš se v davu najednou,
mizíš mi z dohledu a já se nikdy nedozvím,
cos skrýval pod tou maskou tajemnou,
už vyznání své lásky já tobě nepovím.

Takhle naše lásky často končí
a nemusí být ani maškarní ples.
Jaká je tvá pravá tvář a kde maska skončí,
faleš nakonec odešla a já jsem šťastna dnes.