XVIII
Loupežník zpívá:
Já žárlím, milá, na ten les,
když vábí k sobě tvoje oči,
na vlny žárlím, v které skočí
tvé mladé, bílé tělo dnes.
Zhyzděna jizvou moje líc,
však neztratila síly páž.
Všech sedm milovat nás máš.
Nikoho víc. Nikoho víc.
Podivný oheň zrak má tvůj,
podivný chlad s tvým žárem střídá,
podivně tvůj ret napovídá.
Nikoho více! Pamatuj!
Loupežník zpívá:
Já žárlím, milá, na ten les,
když vábí k sobě tvoje oči,
na vlny žárlím, v které skočí
tvé mladé, bílé tělo dnes.
Zhyzděna jizvou moje líc,
však neztratila síly páž.
Všech sedm milovat nás máš.
Nikoho víc. Nikoho víc.
Podivný oheň zrak má tvůj,
podivný chlad s tvým žárem střídá,
podivně tvůj ret napovídá.
Nikoho více! Pamatuj!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
DEŠTIVÝM RÁNEM ODCHÁZELA - Sandro Penna
Deštivým ránem odcházela má láska veselým krokem. Viděl jsem ji, jak zacházela, ...
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
DEŠTIVÝM RÁNEM ODCHÁZELA - Sandro Penna
Deštivým ránem odcházela má láska veselým krokem. Viděl jsem ji, jak zacházela, ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva