Milenci v čase a rozdíl v kráse
Na břehu jezera u lesíčka,
schází se Jeník a Andulička.
Jeníček šeptá milostná slovíčka,
dívence vzrušením červenají líčka.
Buď jenom má, jsi jak z růže květ,
srdce mi dej, jsi celý můj svět.
Když na tě sluníčko svítí z výšky,
vlásky máš zlaté, jak květy pampelišky.
Něžně ji hladí po spánku,
tvář jemná, voní po heřmánku.
Travička zelená k milování svádí,
hřeje je před chladem jejich mládí.
Milencům v čase život letí,
dospělé jsou už i jejich děti.
Ve zlatých vlasech stříbrné chmýří,
se stářím moudrý se smíří.
Milencům v čase, přibylo i pár čísel v pase,
možná jim ubylo na vnější kráse.
Povrchní krásou se jen oči jitřní,
moudrého srdce poznává, přednost dá kráse vnitřní.
PeopleSTAR (3 hodnocení)