Mládí versus stáří

Život je stále jen jak nedopsaná kniha
a zrozením vždy každý příběh začíná.
Zapíše se štěstí, láska, však i bolest, smutek, tíha,
dobře snad, že nikdo neví jaká konce příčina.

Příběh dál se píše i roky přibývají mládí,
přesto stále se stářím se pře a vadí.
Vždyť přece jiný je už dnešní svět,
ty starý jsi, už nemůžeš nám rozumět.

Proč stále prudíš, vždyť chudě jste tak žily,
dnes máme pokrok, počítače, chytré mobily.
To vše ti mladý vážně věřím,
proč chlubíš se však cizím peřím.

Tohle vše jsme vskutku neměly,
proto jsme to pro vás vymyslely.
Až tobě cosi vymyslet dovolí chytrost, čas,
pak teprve můžeš zvednout hrdě hlas.

Listy knihy přibývají a stárne i mládí,
s rozumem tak přiznává, že mají se rádi.
Tak proč se vlastně stále vadí,
mládí stáří potřebuje a stáří zase mládí.