Na lítost je už pozdě

Nikdy ti nemohu dluh splatit
a to mě mrzí nejvíce.
Nemohu ani ten čas vrátit,
jak nám bylo krásně - při svitu měsíce.

Dal jsi mi lásku, dal jsi mi naději
a já to jako samozřejmost brala.
Dnes bych se neviděla raději,
ptám se: Kolik lásky já tobě dala?

Asi nebylo jí tolik, jako od tebe,
dnes nad tím tiše vzpomínám,
občas mívám vztek i na sebe,
ale jak čas kolem letí, ani nevnímám.

Dnes je mi to velmi líto,
ale na tu lítost je už pozdě!
Láska je někdy děravá jak to síto,
jak ráda bych se vrátila - po tom mostě.

Tam na tu druhou stranu,
kde naše láska zůstala,
já dávno slyšela znít hranu,
teď doba ke splacení dluhu nastala.

Ale teď už vím, že nepomůže nic,
tak se ti drahý omlouvám.
Snad jsem neskromná a chtěla jsem víc,
ale s osudem - to já nikdy nesmlouvám.