Naděje

Odcházíš, nevím kam tvé kroky vedou
a na věži kostela odbíjí půlnoc.
Tvá silueta náhle se ztrácí v mlze,
jen slabý vánek jakoby se mnou si povídal.

Snad chtěl mi ještě vrátit naději,
že znovu přejdeš přes můj práh.
Ale co jednou z mého života odejde,
netoužím, by vracelo se zpět.

přijdou zase jiné dny a také noci,
pomalu rány na srdci se zacelí
a já konečně budu moci říci,
že život pro mne znovu začíná.

Najednou jako bys kouzelným proutkem mávnul,
rozkvete všechno kolem tebe.
Všemi barvami bude život hýřit
a vábit tě bude opět do svých sítí.

Jak ten život dovede být proměnlivý!
Někdy se zdá, že už od něho němůžeš
vůbec nic pěkného čekat.
A on ti nabízí opět lásku, porozumění a štěstí.

Nenech ji už odlétnou jak pampelišek chmýří!
zachyť ji pevně do svých dlaní.
Uvidíš, že zase bude krásně na světě.