Návrat

Stále se mi stejná zdáš.
A vidíš - uběhlo téměř půl století.
Snad v sobě nějaké to kouzlo máš,
netroufám si, jen mé oči k tobě zaletí.

Dlouho, dlouho potajnu sleduji rysy tvé tváře.
Bojím se, že podvědomě ucítíš pohled můj.
Jen kdybys mi vyšla vstříc, bylo by mi snáze,
takhle k tobě skrývám jen obdiv svůj.

Snad jen ve tváři nějaké ty vrásky přibyly,
ale úsměv, ten stále stejný máš.
Tenkrát ještě plavé vlasy tě zdobily,
bohužel, dnes už šedivou máš skráň.

Přesně i tolik dlouhých let uběhlo,
kdy líbal jsem tě poprvé.
Leccos mezi tím se seběhlo,
žes byla láska jediná - došlo mi teprve.

Já vím, že nejde tak snadno všchno odpustit,
snad stačilo by snad, bys usmála ses na mne.
Co stalo se - já neměl nikdy dopustit,
odpusť a zapomeň - prosím, udělej to pro mne!

Láska, ta snad přichází v každém věku.
Tak proč by nám do cesty vkročit nemohla?
Myslíš, že dočkám se ještě nějakého vděku?
Teď už jen náhoda snad by nám pomohla.