Návykový román

Otvírám stránky nostalgicky,
a znovu, dneska jako vždycky.
Začtu se hluše do příběhu,
z nějž víc než z jiných cítím něhu.

Znám zpaměti už všechna ta slova,
a přece, čtu to zase znova a znova.
Bojím se, toužím, ztrácím, hledám,
a vyrušit se snadno nedám.

Nastokrát stránky ohmatané,
nastokrát knížky stranou dané,
nastokrát příběh zpřevracený,
nastokrát psaný, stokrát čtený.

Co ještě víc v něm můžu hledat?
Co by mi ještě mohl předat?
A co já jemu? Snad už posté,
příběh se nezmění je to tak prosté...

Tisíckrát už jsem se rozloučila,
tisíckrát navždy ho odložila.
A pak si Múza nudou píská…
Nejenom jí. I mně se stýská.

Tak opět čtu ten příbeh bez konce,
tam kde láska nepíše se ve zkratce.
Knihovnu mám celou přeplněnou,
však ruka vždy sáhne na jedinou.