Zastavila jsem štěstí,
ale ono mě obešlo.
Jak těžko si člověk cestu klestí,
z chmur nikdy štěstí nevzešlo.
Stále kráčí přede mnou,
jen na mě nechce počkat!
Uzavřu s ním smlouvu písemnou,
věřte, že se ho nemohu dočkat.
A když ty se mnou kráčíš,
pořád nám ještě troška štěstí schází,
vždyť i ty se občas na mě mračíš,
snad jednou do mých dveří vrazí.
Tak už ho zastavovat nebudu
a čekat na něj budu pokorně,
nakonec všechno nechám osudu,
až přijde, budu jej sledovat pozorně.
A osudu za něj také poděkuji,
vždyť ono není samozřejmé!
I ostatní jím štědře podaruji,
ale osudem sami - nikdy nemíchejme!
ale ono mě obešlo.
Jak těžko si člověk cestu klestí,
z chmur nikdy štěstí nevzešlo.
Stále kráčí přede mnou,
jen na mě nechce počkat!
Uzavřu s ním smlouvu písemnou,
věřte, že se ho nemohu dočkat.
A když ty se mnou kráčíš,
pořád nám ještě troška štěstí schází,
vždyť i ty se občas na mě mračíš,
snad jednou do mých dveří vrazí.
Tak už ho zastavovat nebudu
a čekat na něj budu pokorně,
nakonec všechno nechám osudu,
až přijde, budu jej sledovat pozorně.
A osudu za něj také poděkuji,
vždyť ono není samozřejmé!
I ostatní jím štědře podaruji,
ale osudem sami - nikdy nemíchejme!
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘÍTEL VZPOMÍNÁ
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
ZAČAROVANÝ LES?
U křišťálové studánky stojím, kam laně chodí pít. Nevím vlastně,, čehos se bojím...
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
ZAČAROVANÝ LES?
U křišťálové studánky stojím, kam laně chodí pít. Nevím vlastně,, čehos se bojím...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva