Chci konečně někde zakotvit,
nenechat se stále větrem unášet,
můj život je jeden šerosvit,
a nechci stále, oběti jen přinášet.
Musím se rychle rozhodnout,
mezi světlem a černou tmou,
na tvářích nechám slzy oschnout,
propluj prosím, životem se mnou.
Zda je to dobrá volba, zatím nevím,
poznám to nejsnáz za bouře,
z mých požadavků trochu slevím,
nakonec snad, rozhodnu se moudře.
Kdyby člověk byl jasnovidcem,
život každého, byl by jako pohádka,
na chvíli, byl bys pro mě princem
a kolem nás, jen kvetoucí zahrádka.
Ale protože člověk, vševědoucí není,
nevyjde to pokaždé, jak si přeje,
dobrého bydla o to víc si cení
a už nevadí, že příznivý vítr věje.
PeopleSTAR (7 hodnocení)