Nenávidím a miluji

Neříkej mi už vůbec nic,
já tebe stejně neposlouchám.
Pozdě je, vždyť mohl jsem mít víc,
proč jen já svému srdci nenaslouchám.

Nenávidím a přesto tě miluji,
jak divně tato věta zní!
Celý život si pořád jen něco slibuji,
člověk je nepoučitelný a jenom stále sní.

A sny se tak často rozplynou,
snad rychleji, než mlha ned lesy.
To jen já pořád věřím, že nezhynou
a když procitnu, ty dávno tady nejsi.

Řekni mi, zda vrátit se mám,
nerad bych naši láskou hned pohřbil.
Smutno je člověku, když zůstane sám,
těžko soudit, kdo z nás vztah rozbil.

Chci zase milovat a přestat nenávidět,
nenávist jen a jen zase zlo plodí.
Lásku a štěstí nikomu pak nezávidět
a nevybírat si jen to, co právě se ti hodí.

Pak teprve poznáš, že život krásný být dovede,
zas láska se zabydlí v domečku tvém,
vystěhovat ji, to potom nikdo už nesvede,
budeš navěky vězněm v srdci mém.