Neplakej lásko má

Dnes je to naposledy lásko má co slyšíš moje slova,
Žil jsem krásný život a kdybych mohl, prožiju ho znova,
Ne prosím přestaň konečně už prosit boha,
Byl to skvělý život, ale už je na čase vzít roha.

Chtěl bych ti poděkovat za to že jsi tu pro mě byla,
Že tvou láskou ve chvílích posledních jsi mě posílila,
Jak v dobrém tak ve zlém jsi při mně vždycky stála,
Občas víc než bylo zdrávo jsi se o mě bála.

Tvá láska nikdy nemohla se vyrovnat té mojí,
Do manželství by neměl prý chodit ten kdo se čerta bojí,
Těch dvacet let s tebou ale uteklo jako voda,
Že nenašel jsem tě dříve, to je velká škoda.

Odpusť mi prosím lásko má, že opouštím tě prvý,
Proč musím to být vždycky já, co všechno zmrví,
Čekat tam nahoře však na tebe budu dokud bude třeba,
Jestli to bude deset nebo třicet let to mi vůbec neva.

Hlavně prosím neplakej, já vím, že mě máš ráda,
Ne jen jako přítele, ale i svého kamaráda,
Však věz až přijde čas a bůh si tě k sobě taky povolá,
Pak na věky věků budeš zase lásko má.