V duši mé se zabydlela tíseň,
slyšet není ptáčka, ani lesů píseň.
Stromy nešumí, utichly peřeje,
už neříkej, že se nic neděje.
Jak najednou je tady smutno,
ale bylo tohle všechno nutno?
To studený vítr problémy přivane
a ticho hrobové, nadlouho nastane.
A kdy se vzduch zase vyčistí?
Jo, to bych chtěla ráda vědět,
těžko někdo mi štěstí zajistí,
ale stále nechci, doma sedět.
Prober si všechno pozpátku,
žádným překážkám se nevyhýbej,
štěstí je někdy zabaleno v pozlátku,
očima před pravdou, nikdy neuhýbej!
Snad bude slunce svítit zas
a tvá dlaň mě bude hřát,
tyhle trampoty vyřeší jen čas
a my zase spolu, budeme se smát.
PeopleSTAR (5 hodnocení)