Nešťastná láska

Asi nemá to smysl psát tohle story, musím ho psát, ač hrozně to bolí!

Já tě k životu nepotřebuju, svět bez tebe si už naplánuju.
Za tebou už nepolezu, to radši do popelice si vlezu.
Evidentně tě otravuju, když s tebou debatuju.
Pohled na tebe mě sráží k zemi, stejně jako když se mi všichni smějí.
Ani nevíš, jak hodně moc to bolí, ještě více než když mě praštíš basebalovou holí.
Ani nevíš, jak hodně moc jsi se změnil, stejně jako když koruny na eura si směnil.
Já chci zpět toho starého, toho na mě hodného.
Toho jsem měla strašně moc ráda, a nejen jako nejlepšího kamaráda.
Byl jsi jiný změnil jsi se, píšu ti to v pravopise.
Buď prosím, jako jsi byl minule, nebyl jsi taková zvadlá bledule.
Minule jsem tě milovala, jen pro tebe jsem tu dýchala.
Chci a budu na tebe zapomínat, nic na tebe si nechci připomínat.
Vždycky jsem tě měla mocinky moc ráda, ale teď se mi smíš dívat jen na mé záda.
Řekl jsi mi, že mě vůbec nechápeš, ale nevíš, jak hluboko do srdce mi drápeš.
Musím to psát, i když to nemá cenu, ale kvůli tobě se tu neuženu.
Tyto řádky jsou psané z mého srdce, zítra to uvidíš přepsané na černé čtvrtce.
Teď se radši stokrát podívám do nebe, než jeden krátký pohled na tebe!
Mohla bych tu psát asi do nekonečna, ale to už by ze mě pak nebyla slečna.
Třeba jak ráda jsem byla, když jsi mi psal, tím pádem tu nejšťastnější ze mě dělal.
Ještě pořád mám v zásobě několik řádků, ale to bych tě musela srovnávat s hromadou odpadků.
Už to radši přestanu psát nebo se tě ještě začnu bát.
Dělám to nerada, ale je konec, měla jsem tě moc ráda, ale už odzvonil zvonec.