Nevzdávej se lásky

Do půdy boří se traktoru kola,
hlubokou orbou zemědělec orá.
Zaset i sklidit a před zimou zorat včas,
na svou mladou ženu chybí mu čas.

Jednou k večeru spěchá natěšený,
užít si noc v náručí své ženy.
Z ložnice slyší bujaré veselí,
kamarád soused mu leze do zelí.

Odešel do lesa přespat do krmelce,
se svým trápením se svěřuje veverce.
Usnul pak na seně žalem zmožený,
v tom vidí o laně bojovat jeleny.

Mé parohy se jistě nezakryjí,
jak jelen se sokem se o ženu pobiji.
Nejednej ukvapeně a v křeči,
promluvil jelen lidskou řečí.

Všemu bys nasadil jen korunu,
použij více lidského rozumu.
K nevěře vedl je jen pouhý chtíč,
brzy vše vyšumí a odejde pryč.

Dopustíš-li se násilí či dokonce vraždy,
ženu svou ztratíš již navždy.
Zapomeň na mstu a za zradu zlost,
stačí jen láska a trpělivost.

Tvá žena pochopí, kdo duši ji laská,
z jeho strany to nebyla láska.
O vaší lásce si zpívají kosi,
časem o odpuštění sama tě poprosí.