Neznámá

Když jsem se poprvé opravdu zahleděla do tvých očí,
cítila jsem jak vánek lásky se kolem mě točí.
Tak rychle jsi vstoupil do mého života,
jako kdyby neuběhla ani jediná minuta.
Už v něm též zůstaneš na vždy, ač už jen ve vzpomínkách,
budu stárnout a chodit sama po trnitých pěšinkách.
Vidím tě všude, tvoji podobu, tvůj obraz, tvé náčrty,
má duše bez tebe umírá a srdce následuje ji.
Mé oči jsou jako padající mlha v ranních hodinách,
nevidím, neslyším, v tom temnu vidím jen tebe...
Nerozpoznám od sebe záři slunce a temnotu mraků,
chci cítit tvůj dotek, pak zase bude mít vše ty miliony znaků.
Kéž by si zas přišel, zbavil mě té nemoci a postavil mě na nohy,
pak dokázala bych zas psát ty obsáhlé slohy.
Každý den přemýšlím kde jsi, co právě děláš, má lásko,
kéž by si měl tak stejně zbarvené myšlenky a sny...
Realita je až moc tvrdá
nebo to vše byl sen, který se mi stále zdá?

S láskou tou nejupřímnější
Tvoje Pe.