Přede mnou ležíš tu, jen v rouše Evině
A matné světlo neonu Tě hladí měkce.
Jindy tak hříšná, teď vypadáš nevinně,
Tělo jak tahů pár, od malířova štětce.
Trochu chvěješ se - svou nahotu skrýváš,
A srdce jak blázen poskočí najednou,
Dech se mi krátí, když jen mne si všímáš
A Tvůj tlumený vzdech pak zazní tmou.
Z měsíce bílého zbyly už jen střípky
A město se probouzí z nočního snění,
Ležíme pospolu - já vracím Ti polibky
A před námi čas, v němž všechno se změní.
A tak nový den ohlásil zas úsvit bledý,
A já slibuji - napíšu, jak jen to půjde,
Vždyť tu jsme dnes spolu naposledy
A zítra nás oceán dělit bude.
PeopleSTAR (0 hodnocení)