Zasněnou krajinou,
tak ráda bloudím,
odešel jsi za jinou,
právem tebe soudím.
Květiny, ty netuší,
jakou bolest mám,
tady mě nic neruší,
tu cestu dobře znám.
Jenom moc rovná není,
zrovna jako láska bývá,
časem se všechno mění,
tak co nakonec mi zbývá.
Provází mě zpěvy ptačí,
sluníčko hladí mé vlasy,
přiznávám - to jen těžko stačí,
na souhlas, kývají mně zlaté klasy.
Večer se domů vracím,
setmělou noční krajinou,
o čase, tak často pojem ztrácím,
jen stíny mě k sobě přivinou.
tak ráda bloudím,
odešel jsi za jinou,
právem tebe soudím.
Květiny, ty netuší,
jakou bolest mám,
tady mě nic neruší,
tu cestu dobře znám.
Jenom moc rovná není,
zrovna jako láska bývá,
časem se všechno mění,
tak co nakonec mi zbývá.
Provází mě zpěvy ptačí,
sluníčko hladí mé vlasy,
přiznávám - to jen těžko stačí,
na souhlas, kývají mně zlaté klasy.
Večer se domů vracím,
setmělou noční krajinou,
o čase, tak často pojem ztrácím,
jen stíny mě k sobě přivinou.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva