Hledíme koutkem oka do dály,
Přejeme si, aby nám všem zase dodaly.
Dodaly odvahu, odvahu na život
Který máme právo žit naživo.
To pomyslnost nás sužuje,
Vervomocí nás zužuje.
Naše mysl je zbraní kouzelnou,
Ona říká nám, co není
Však ruku svou má sádelnou,
A probouzí nás do ranní rosy krůpějní.
Kdy vzhlédneme vzhůru do nebe,
Ač už je ráno či večer toho dne
Já chci vidět jen tebe né beze mne.
Pak vykročíme vpřed,
Už mizejíc, bylo vše před.
Teď nový život nás zve ku sobě,
Já strojím ti vše, což si jen vzpomeneš.
Tak pojď semnou a vše ostatní zapomeneš.
PeopleSTAR (11 hodnocení)