Otevřená srdce- Roman Cikryt

Kéž lásky čas nebyl by den,
kdy kalendář tiše zavelí,
kdy všichni do parku jdem,
kdy mají být všichni veselí.

Jak rád bych otevřel všem srdce-
ne pro dnešek, po celý čas
a třeba jen po troškách, ne prudce,
nechat proudit lásku z nás.

Jsme zavřeni ve své ulitě
a daleko od svých citů,
jen když klapnou dveře v bytě
poznám, že se mnou jsi tu.

Oba tak sami, jen občas šťastni,
bojí se srdce otevřít-
co když jen zase ublíží mi?
Další šrám se bojí utržit.

Ženo- jsi láska která žije.
Vlídností obměkči srdce muže,
on ve své síle zavřený je,
tápe a neví, že i cítit může.

Že může cítit lásku,
i vnímat krásy světa,
že může se smát tu
i slzy nechat stékat.

A může mít i srdce zraněné,
když tíha světa se v něm skryje,
ale stále živé, ne z kamene,
co nic necítí a nebije.

Muži- silou jsi, co v tobě dřímá,
bezpečí a něhu své ženě dej,
dar tvé pozornosti s láskou přijímá
a celá rozkvete pak z něj.

Když hlava ztichne, pak pravý cit,
tomu, kdo tiše naslouchá,
ukáže jak vše má být-
když spojení duší promlouvá.

Ať každý den je lásky plný,
ať srdce září po celém světě,
ať denně rozbouří se lásky vlny,
ať víš, že miluje tě.