Vedro je až k zalknutí,
žár pevně krajinu svírá.
Na paloučku hlasité slyšet zívnutí,
pod keřem odpočívá unavená víla.
Vodník v chládku v blízkém rybníčku,
rád by vzal si vílu za ženu.
V rákosí na ni chystá pastičku,
za pomoc rakům slíbil odměnu.
Až přijde při měsíčku tančit k rybníčku,
přichystáme rybářských sítí.
V nich perly a z leknínů kytičku,
na třpyt lesku se jistě chytí.
Copak tě ubohá vílo čeká,
vdát každá by chtěla se z lásky.
Vodník cit nezná ani zdaleka,
čekají tě jen slzy a vrásky.
Nenech se zlákat krásou třpytu,
počkej, až ráno zazpívá kos.
Lásku potkáš za úsvitu,
proradný vodník tak utře nos.
PeopleSTAR (1 hodnocení)