Na blankytném nebi letí hejno špačků,
já mezi nimi pluji na hebkém obláčku.
Kolem probouzí se nový bílý den,
mně dál jen zdá se krásný sen.
Vánek mě unáší nad pole a lesy,
tam palouk porostlý mechem a kvetou vřesy.
Za svítání tančí tam dívenka nebo víla,
ve vlasech věnec z fialek, tvář celá bílá.
Šaty z ranních červánků a mlhy nosí,
zdobí je perly z duhových kapek rosy.
Z křoví vystoupil náhle mládenec,
z nedaleké hájovny urostlý myslivec.
Myslivec vílu hned o lásku prosí,
ona však říká, že má jen perly z rosy.
Snad se z ní stala jeho milá,
já spadla z oblaku a rázem se probudila.
PeopleSTAR (1 hodnocení)