Píseň mrtvého stromu - Jana Krátká
Umřel jsem někdy během života
a jak cítím se, tak i vypadám.
O život nepřipravila mě nicota,
má náruč byla všemu dokořán.
Má náruč tolik ptactva hostila
a zdobil jsem svět barvami,
z mé krásy hlava vám se točila,
cestičkou šli jste mi travami.
Nejkrásnější byly dny listnaté,
kdy vánek do korun něžně dul,
mízu vedly výš mé větve klikaté,
přesto pln života jsem zahynul.
Ač neživý, svět si mě ponechal,
tak vábím duši tvou k sobě blíž,
nad osudem zlým já nikdy neplakal,
ale dnes plakal bych, že mě nevidíš.
Když věnuješ mi svůj okamžik,
jako bych cítil tep v kořenech,
už nejsem Robinson trosečník,
jsem láska v milostných refrénech.
PeopleSTAR (1 hodnocení)