Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání,
ani strach, že přijde zklamání.
Abych nekles pod tvá kolena,
nejkrásnější bývá šílená.
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání,
ani strach, že přijde zklamání.
Abych nekles pod tvá kolena,
nejkrásnější bývá šílená.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Záhadné lesní zjevení
Na poli vrány mají slezinu, krákáním mámí z nebe vločky sněhu. Snaží se k nám př...
Infekce - Václav Hrabě
(Sbírka Blues pro bláznivou holku) Spadl jsem se skály porostlé arnikou a teď tu...
Až jednou - Jaroslav Seifert
Až jednou bíle prokvete ti vlas - jen odpusť, prosím, negalantní zmínku, čas bíd...
Na poli vrány mají slezinu, krákáním mámí z nebe vločky sněhu. Snaží se k nám př...
Infekce - Václav Hrabě
(Sbírka Blues pro bláznivou holku) Spadl jsem se skály porostlé arnikou a teď tu...
Až jednou - Jaroslav Seifert
Až jednou bíle prokvete ti vlas - jen odpusť, prosím, negalantní zmínku, čas bíd...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva