Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání,
ani strach, že přijde zklamání.
Abych nekles pod tvá kolena,
nejkrásnější bývá šílená.
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání,
ani strach, že přijde zklamání.
Abych nekles pod tvá kolena,
nejkrásnější bývá šílená.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Spolu - Jana Polcarová
Spolu jsme víc než jeden a také mléko s medem slunce s ranní rosou a také tráva ...
Ptám se Měsíce o třetím adventu - Raven
Ptám se oknem Měsíce září do mé cely v třetím štoku pražské ulice nejsi osamělý?...
Smutná píseň vesnického šprýmaře - Viktor Dyk
Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, Vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. Při které...
Spolu jsme víc než jeden a také mléko s medem slunce s ranní rosou a také tráva ...
Ptám se Měsíce o třetím adventu - Raven
Ptám se oknem Měsíce září do mé cely v třetím štoku pražské ulice nejsi osamělý?...
Smutná píseň vesnického šprýmaře - Viktor Dyk
Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle, Vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. Při které...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva