Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání,
ani strach, že přijde zklamání.
Abych nekles pod tvá kolena,
nejkrásnější bývá šílená.
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání,
ani strach, že přijde zklamání.
Abych nekles pod tvá kolena,
nejkrásnější bývá šílená.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Straka zlodějka
Na stromě v lese seděla straka, hajného pes na ni zuřivě štěká. Ty jedno zlodějs...
Někdy je příliš pro člověka - Raven
Tak široká, široká je řeka že převozník ji stěží překoná někdy je prostě příliš ...
Půlnoční mše v dešti - Václav Hrabě
Noc. Celá v černém. Prší na neony. Mám zplihlé vlasy, horkou mokrou tvář. Svatoz...
Na stromě v lese seděla straka, hajného pes na ni zuřivě štěká. Ty jedno zlodějs...
Někdy je příliš pro člověka - Raven
Tak široká, široká je řeka že převozník ji stěží překoná někdy je prostě příliš ...
Půlnoční mše v dešti - Václav Hrabě
Noc. Celá v černém. Prší na neony. Mám zplihlé vlasy, horkou mokrou tvář. Svatoz...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva