V malinkém krámku ve kterém čas dříme půvabná prodavačka řekla mi dobrý den pane čím vám posloužíme hlas měla jako z hedvábí a když jsem pravil že chci její srdce namítla tiše: to se smí?
Srdce můj pane to se neprodává srdce je přece víc než diamant ta věc se pane jenom darem dává já svoje prodat nehodlám Smekl jsem klobouk opustil jsem krámek a byl jsem na ulici sám
Ta dívka ale za mnou z krámu vyšla hedvábným hlasem na mne volala nermuť se chlapče že jsem byla pyšná já nechtěla být k tobě zlá Za lásku hochu dám ti svoje srdce Za lásku bych je rozdala
Na tomto světě na prodej je všechno i čest a sláva všichni o tom ví Jen čisté srdce krásné čisté srdce na žádném rynku není ke koupi