Pláči, ale za slzy se nestydím

Pláči často, smutek mám v duši,
ale za slzy se nestydím.
Tak často, srdce bouřlivě buší,
jen na konec své cesty - nevidím.

Co mě vlastně ještě čeká?
To psáno je ve hvězdách.
Schází mně tvá náruč měkká,
už ani o tobě, se mi nezdá.

Horké slzy stékají na polštář,
s děsem a hrůzou se probouzím,
květy v kostele, kladu na oltář,
marně po tvém objetí zatoužím.

Strach a úzkost na mě padá
a odehnat se ničím nedají,
poslední růže od tebe, ve váze zvadá,
snad jen stromy, mé prosby poslouchají.

Ale pomoci mi nemohou,
jen snad se mnou soucítí,
nakonec zapomenout na tebe - pomohou
a na cestu za láskou, měsíček mi posvítí.

Doprovázet jej budou hvězdičky,
rozeseté po nebi jako kvítí,
minulostí už budou moje slzičky,
nakonec uvízne láska, v mojí síti.